První ročník konference „CESTA VODY“, který v Jihlavě uspořádal Národní Ústav pro Integrovanou Krajinu (NÚIK) společně s odbornou platformou AQUAINOVA, proběhl 17. – 18. října 2024. Odborníci na něm hledali odpovědi na to, jak zmírnit dopady povodní a sucha na krajinu a lidi. K jakým závěrům došli?

Letos se poprvé konala dvoudenní konference s názvem „CESTA VODY“, která byla zaměřena na palčivé téma hospodaření s vodou v krajině. Konference odstartovala ve čtvrtek 17. 10. 2024 v Jihlavském DIODu a následně pokračovala v pátek 18. 10. 2024 v rámci terénní exkurze v Pístově a Brtnici u Jihlavy. Za řečnickým pultem se vystřídaly téměř dvě desítky přednášejících, včetně moderátora Vladimíra Kořena. Všichni se snažili pomocí svých příspěvků identifikovat ty nejzásadnější problémy a přispět k nalezení způsobu, jak zpomalit zrychlený odtok z krajiny a zadržet a využít vodu v místě, kde naprší.

Kapacita konference byla zcela naplněna, zúčastnilo se 150 zájemců. Konferenci zahájil moderátor Vladimír Kořen, známý z televizních obrazovek ale i jako někdejší starosta Říčan u Prahy. Právě díky svým rozmanitým zkušenostem dokázal všechna témata lidsky a přátelsky provázat jednotnou myšlenkou i osobními příběhy. Účastníky přivítal také Jakub Horecký z Ministerstva životního prostředí. Úvodního slova se za pořadatele zhostili Alena Nekovářová z NÚIK a Miroslav Kubín z AQUAINOVA. Poté už následovaly příslušné tematické bloky, které se věnovaly lesní, zemědělské i městské krajině. Od zástupců Ministerstva životního prostředí, Kraje Vysočina nebo Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky bylo možné dozvědět se i více o tom, jak získat dotace na realizace protierozních a vodozádržných opatření.

„Základní podstatou programu naší konference byla různorodost přednášejících. Měli jsme tedy skvělou skladbu odborníků vědeckých i těch z praxe,“ shrnula za organizátory odborná garantka konference Eva Procházková z NÚIK. Mezi řečníky patřil například uznávaný geolog a popularizátor vědy Václav Cílek, který o svém tématu zadržování vody v krajině od pravěku do současnosti hovořil nadšeně, věcně a v zajímavých souvislostech. Přední klimatolog Radim Tolasz účastníkům napříč obory poskytl svůj cenný pohled na klimatickou změnu a různé scénáře toho, co nás v budoucnu čeká. Odborníci v rámci bloku Lesní krajina (Václav Langer, Miroslav Kubín, Štefan Vaľo a Timotej Brenkus) představili problémy, se kterými se naše lesy potýkají. Zaměřili se na inovativní opatření zmírňující zrychlený odtok a projekty, kde se podařilo tyto metody realizovat, včetně zhodnocení funkčnosti.

V bloku Zemědělská krajina pedolog Jan Vopravil mimo jiné uvedl, že v Česku máme v souvislosti s degradací půdy identifikovaných již 7 % pouštních oblastí. Lubomír Marhavý se věnoval výhodám regenerativního zemědělství a Eva Procházková ve své přednášce představila bariéry komplikující realizaci krajinných prvků (meze, remízky, mokřady a tůně), které tak nutně do krajiny potřebujeme vrátit. Urbanista a architekt Peter Bednár působící v kanceláři Jakub Cigler Architekti vystoupil v bloku Městská krajina a v rámci přednášky nesoucí název „Víc, výš, blíž“ zdůraznil, jak je důležité se zamyslet nad rozptýlenou zástavbou sídel na periferii a s tím související infrastrukturou, občanskou vybaveností a nedostatečnou možností realizovat tak potřebnou modrozelenou infrastrukturu. Jitka Vagnerová z ATELIER V8 se pokusila tento pojem vysvětlit a podělila o svůj pohled krajinářské architektky. Na ni navázal městský hydrolog Jiří Vítek, který prezentoval konkrétní příklady a zkušenosti ze své dlouholeté praxe.

Páteční program se nesl již v duchu terénní exkurze, v rámci které byly na konkrétních příkladech představeny inovace vodozádržných opatření. Odborná firma ADAPTO.space zajistila první část programu, která se uskutečnila v lokalitě Žleby v Pístově. Součástí byla odborná prezentace hydrobiologa a specialisty na tvorbu mokřadů a obnovu vodního režimu krajiny Jaromíra Maštery. Ten mimo jiné popsal zásady tvorby tůní a s tím spojené principy revitalizace vodního režimu zemědělsky využívané krajiny: „Zásahy se snažíme dělat citlivě vzhledem k okolnímu prostředí, historickému vývoji a daným přírodním podmínkám. Vždy bereme v potaz všechny možné proměnné, které do návrhu vstupují. Naším cílem je vytvořit krajinný prvek, který bude fungovat pro přírodu a pro zadržení vody.“

Autobusem se pak účastníci přesunuli do městských lesů v Brtnici u Jihlavy, kde pokračovala druhá část programu. Bagr zde již od časného rána narušoval povrch přibližovací linky podle metody jáma-hráz-jáma tak, aby snížil povrchový odtok dešťové vody z lesů. Průvodního slova se ujal Mgr. Miroslav Kubín z Aquainovy spolu se Štefanem Valem. „Stěžejní částí konference byly ukázky revitalizačních opatření v terénu – jednalo se o prezentaci vsakovací opatření v lesích, která prošla během nedávných povodní těžkou zkouškou. Všechna dosud zrealizovaná opatření vydržela obrovský nápor vody a převedla přívalové srážky do půdy. Nedošlo k erozi ani odtoku vody z krajiny,“ dodal k druhému dni konference jeden z hlavních pořadatelů Mgr. Miroslav Kubín.

První ročník konference „CESTA VODY“ poukázal na to, že naše krajina vodu bohužel nezadržuje, ale že z ní naopak zrychleně odtéká pryč, čímž dochází k porušení malého koloběhu vody. Potřeba je ale přesný opak – voda, která spadne z nebe, by se měla zasáknout v místě, kam dopadla. Pak totiž nebude páchat škodu v níže položených místech. Klimatická změna, která jde ruku v ruce se změnou lidského hospodaření v krajině, způsobuje větší výskyt extrémů počasí (přívalové srážky, povodně, erozní události), jak jsme všichni byli nedávno svědky. Velký problém představují především dva velké extrémy – povodně a následná období sucha, která jsou bohužel dlouhodobá, takže když přijdou přívalové deště, voda nemá šanci se vsáknout a její následky jsou ničivé. K celkové situaci nepřispívá ani to, že problém je ve všech částech krajiny – lesní, zemědělské, ale i té městské. Špatné hospodaření, utužená degradovaná půda, těžba v lesích, monokulturní porosty náchylné například i vlivem nedostatku vody ke kalamitním stavům, stejně jako umělá dešťová kanalizace, která vodu odvádí pryč z města, nepropustné plochy v zastavěném území nebo jejich přehřívání, málo místa pro stromy i jejich nízká životnost.

Jaký je tedy recept na zlepšení? Ve městech je nutné budovat tzv. modrozelenou infrastrukturu a na zemědělských plochách i v lesích zasakovat vodu v místě jejího dopadu, povrchový odtok přerušovat krajinnými prvky a zadržovat vodu v místech, kde nikomu nebude škodit. Zároveň je potřeba zlepšovat stav našich půd, které jsou obrovským rezervoárem vody na planetě. Uvědomme si, prosím, že zdravá půda funguje jako velká vodní nádrž. Ze všeho nejdůležitější je především potřeba spolupracovat – na všech úrovních, tedy od lokální samosprávy, až po ministerstva, mezioborově a celoplošně. A také vnímat krajinu jako ucelený systém, který je provázaný vzájemnými vztahy stejně jako mezi lidmi. Aneb jak apeloval Lubomír Mrhavý: „Teď už víte jak, tak musíte konat.“

Konference „CESTA VODY“ se konala pod záštitou Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství.

Více informací na www.cestavody.eu